Říjen 2010

*Dračí pouto 5* - oddanost

30. října 2010 v 11:30 | *Michelle* |  *Dračí pouto*

Dračí pouto 5 - oddanost

Ráno jsem se podívala rozespalýma očima na pelíšek kde spával Eragon.Pohled na prázdný pelíšek byl jako dostat ránu do břicha. Navíc jsem byla
unavenější než obvykle , protože jsem raději vstala o 2 hodiny dříve. Chtěla jsem se připravit na dnešek a také naplánovat ho. Přemýšlela jsem co s sebou budu potřebovat. Rozhodně jídlo a pití. Mapu a pro jistotu teplou kožešinu. Taky můj meč , který jsem dostala na začátku výcviku. Vše jsem si připravila a mezi tím mi už uběhla hodina. Tu druhou hodinu jsem přemýšlela , jestli mám říct Ondrovi můj plán.Nebude souhlasit , ale je můj nejlepší kamarád. Řeknu mu to!Rozhodla jsem se na konec. Už byl čas na snídani. Navíc jsem pospíchala , abych Ondrovi stihla vše říct.Běžela jsem za Ondrou. Když jsem byla už u něj šli jsme dál , abych měla jistotu zda-li mě nikdo neuslyší. ,, Půjdu do hradu Lary pro Eragona. Jsem rozhodnutá takže mě nezkoušej přemlouvat. ´´ se sebevědomím jsem to řekla Ondrovi.Nejdřív se zamračil a potom promluvil : ,, Vím , že ti to nevymluvím. Ale ani ty mě nepřemluvíš. Půjdu s tebou´´ Souhlasila jsem . Ondra nechal raději Artura doma. Jeli jsme tam podle mapy
asi 3 hodiny na koních , které jsem si půjčili od Akamari. Ona půjčuje koně v našem městečku.Stálo nás to každého 5 grošů. Když jsme byli na místě přivázali jsme koně ke stromům. Schovali jsme se za keře a prohlédli jsme si hrad.Byl ohromný , šedočerný s trochu fialovou barvou a také byl opravdu překrásný.U vstupu byli dva strážci hradu.Vytáhla jsem luk s malinkým šípem . Střelila jsem nejdřív do jednoho a pak do druhého hlídače. Šípy je jenom uspali. My s Ondrou jsme se nenápadně vplížili do hradu.Uvnitř hradu to bylo mnohem hezčí než zvenčí. Všude byli různí strážci , kteří nás samozřejmě chytili. Ale stihla jsem zavolat Eragona a ten za mým hlasem přiběhl. Vzala jsem si ho do náruče a byla jsem odhodlaná odejít jedině s ním. Přišla tam Lara a promluvila ke mně : ,, Ten dráček prý není vhodný pro Dračí bojovnici . ´´. ,,Mýlíte se ! On je jenom malý , ale pouto mezi mnou a Eragonem je silné ´´ naštvaně jsem odpověděla. ,, Dobře dám ti zkoušku a když prospějete s Eragonem, můžete odejít ´´ překvapivě řekla Lara. Hned jsem šla blíže k ní a vyslechla jsem si zkoušku. Měla jsem porazit jejího nového učence a jeho dráčka. Pustili jsme se do boje. Eragon kousal svými malými zoubky do ocasu protivníka. Já jsem meč toho učence svým odhodila na zem. Vzdal se když jsem ho šípy připoutala ke zdi.Lara promluvila ,, Líbíš se mi. Si chytrá,nezdáváš se a velmi statečná.Také máš po boku svého věrného kamaráda.Můžete odejít.´´Poděkovala jsem jí a pomohla tomu mladému učenci. S Ondrou a Eragonem jsme jeli zpět domů. Naši rodiče byli velmi rozzlobení , ale rádi že mám svého Eragona zpět.Moje učitelka mi řekla , že zítra budu pokračovat i Ondra s výcvikem. Rozloučili jsme se s Ondrou a doma jsem se s Eragonem mazlila, on byl velmi nadšený.U večeře jsem musela všechno říct rodičům.Po večeři jsem se připravila na spaní a šla do svého pokoje. Sedla jsem si na postel. Eragon my potom skočil hned na klín. Pohladila jsem ho a pořád jsem k němu mluvila. Když jsem šla spát něco mě napadlo. Dneska se stalo ještě něco co mi došlo až teď. V hlavě
mi probíhal celý den. Nevěděla jsem jak se to mohlo stát. Stále jsem přemýšlela o dnešku. Mezitím už dávno Eragon usnul . Nechtěla jsem už o tom déle přemýšlet. Zítra to řeknu Ondrovi a budu doufat , že on bude mít svůj názor. Zavřela jsem oči .Když jsem už byla v hlubokém spánku tak se mi zdál sen.Většinou si stejně žádné sny nepamatuji, ale tenhle byl krásný.Spala jsem dál a nechala jsem se vtáhnout do děje mého snu.Zzzzzzzzzz.KONEC 5 DÍLU

*Dračí poto 4* - osudová zkouška

28. října 2010 v 15:05 | *Michelle* |  *Dračí pouto*

Dračí pouto 4 - osudová zkouška

Ráno mě vzbudil malý rachot , který přicházel z mého okna. Vstala jsem a šla se podívat co se to děje. Otevřela jsem okno a zjistila , že ten rachot dělá Ondra , aby mě vzbudil.Ale ne! Už je tolik hodin . Rychle jsem se připravila , vzala Eragona a utíkala jsem za Ondrou. Když jsme doběhli na náš výcvik všichni se na nás dívali. Nejdřív jsem si myslela , že je to kvůli tomu pozdnímu příchodu. Jenže my jsme přišli akorát.Stáli jsme tam a čekali až někdo něco řekne. První promluvil Felix : ,, Dnes jste vybráni jako první adepti ke zkoušce ´´Než jsme stihli něco říct paní učitelka nám to vysvětlila.Dnes se koná první zkouška , aby se zjistilo jestli si zasloužíme s Ondrou mít svého dráčka. Ve zkoušce máme přinést orlí vejce , které je na vrcholu jedné z největší hory v našem městečku Dragonvilu. Vejce bylo vloženo do pravého hnízda orla , ale není opravdové. Máme společně spolupracovat a získat ho. S údivem jsme si rychle připravili s sebou jídlo a pití. Máme na to celý den. Paní učitelka bude mít u sebe přesýpací hodiny , které se přesypou přesně dnes za 8 hodin. ,,Neztrácejte čas !!´´ řekla nám s velkou přísností naše učitelka.Tak jsme tedy vyrazili. Ondra nám naplánoval celou cestu , abychom stihli získat vejce za 8 hodin. Za 2 hodiny jsme si sedli a odpočívali. Došli jsme už ke skále a orlí hnízdo jsme uviděli na vrcholu hory. Napili jsme se , najedli a začali jsme šplhat. Eragon chtěl šplhat vedle mě , ale já jsem mu zakázala jít s námi. Řekla jsem mu , že Artur nám pomůže mnohem víc než by to zvládl on. Tak si tedy sedl a smutně koukal. Šplhali jsme na vrchol. Nebylo to vůbec lehké a jednou mi i podklouzla noha. Naštěstí byl Ondra pode mnou a rukou mi nohu vrátil zpět na skálu. Když jsme konečně vyšplhali na vrchol začal na nás útočit orel. Rychle jsme se schovali a Artur vychrlil oheň na orla . Orel se zalekl , ale stále útočil. Ondra potom vytáhl luk a šíp , který nám dala paní učitelka a řekla ,
že nám prý pomůže až budeme bojovat s orlem. Vzala jsem luk a střelila orla šípem. Orla to uspalo a my jsme mohli vzít vejce. Jenže naneštěstí hnízdo bylo na nejtenčí větvi a já jsem se snažila natáhnout pro vejce. Chytla jsem ho , ale větev se pode mnou ulomila. Ondra mě chytil za ruku a Artur mu pomohl mě vytáhnout nahoru. Byla jsem vyděšená , ale zároveň ráda , že máme vejce.Sešplhali jsme dolů a tam jsem pochválila Artura a poděkovala Ondrovi. Eragon byl naštvaný , že nemohl jít s námi. Začal se vytahovat jak chrlí oheň. Přikazovala jsem mu ať toho nechá , ale nepřestal. Otočil se směrem k nám , jenže mu nedošlo , že stále chrlí oheň .... Vejce spálil , protože bylo
zrovna na zemi když jsem chválila Artura. Začala jsem na Eragona zvyšovat hlas , protože nám zkazil zkoušku. Bála jsem se , aby mi
ho neodebrali. Došli jsme zpět a vše pověděli učitelce. Ta řekla , že zkoušku jsme nesplnili a musí Eragona poslat k Dračí bojovnici, jelikož není vhodný pro dráčka s pánem. Artura si Ondra mohl nechat , protože ten nám zkoušku nezkazil. Nechtěla jsem Eragona opustit a začala jsem se bránit. Nakonec mi ho sebrala. Prosila jsem ji , ať mu odpustí a neposílá ho za dráčkama , kteří nemohou mít svého pána či paničku. Běžela jsem domů a prosila rodiče , aby mi pomohli získat Eragona zpět , ale ti říkali , že nemohou nic dělat. Ondra za mnou přišel a chtěl mě potěšit , jenže já jsem byla stále naštvaná. Ptala jsem se , jestli neexistuje způsob jak dostat Eragona zpět. Ondra také říkal , že nemůže nic dělat. Navíc už musel domů a já zítra budu muset odejít z výcviku. Večer jsem se navečeřela a šla jsem spát. Nemohla jsem usnout , protože jsem věděla kde je Eragon. Byl u nejvyšší Dračí bojovnice , která se jmenuje Lara Wardragonová.Vždy byla mým vzorem.Stále dokola jsem přemýšlela , jak dostat Eragona zpět . Všechny mé plány nebyli
moc rozumné... Najednou mě napadl skvělý plán. Zítra ráno to řeknu jenom Ondrovi , aby věděl kde budu. Věděla jsem , že s tím nebude souhlasit. Ale já nemohu nechat Eragona samotného daleko ode mě. Prostě pouto mezi mnou a Eragonem nemůže už nikdy a nikdo přetrhnout! KONEC 4. DÍLU.


*Dračí pouto 3* - pegas

24. října 2010 v 13:46 | *Michelle* |  *Dračí pouto*

Dračí pouto 3 - pegas

Ráno jsem vstala z postele a měla jsem skvělou náladu , protože jsem se nemohla dočkat až mi skončí výcvik a půjdeme s Ondrou na výlet.Oblékla jsem se rychle , umyla a učesala.Chtěla jsem už hned běžet na výcvik celá netrpělivá až mi konečně skončí , ale v tom na mě mamka zavolala : ,, Lauro pojď sem , musíš se přece aspoň trochu nasnídat. ´´ . Přiběhla jsem ke stolu, snědla svůj koláček a napila se trošku kakaa. Vzala jsem do náručí Eragona a běžela na výcvik.Ondra už na mě čekal před domem. Cestou jsme si povídali o tom , jak se těšíme na dnešní výlet a také jsme přemýšleli kam vlastně půjdeme. Na začátku výcviku jsme měli trénovat , aby naši dráčci slyšeli na své jméno. Dneska to bylo skvělé! Eragon ke mně přiběhl hned na první pokus a já celá šťastná jsem ho pohladila.O trochu horší to ovšem bylo při trénování letu.Eragon vůbec nemohl ani trochu vzlétnout do vzduchu .S tím jsem si , ale nedělala starosti , protože to Eragon zkusil poprvé.Dále jsme trénovali povely. Chtěla jsem naučit Eragona jako první povel , aby chrlil oheň . Poprvé to nevyšlo ani podruhé nebo potřetí , ale na počtvrté konečně spálil papír , který měl. Pochválila jsem ho , že je dneska tak šikovný a poslušný. Byl už čas na svačinu tak jsem dala Eragonovi jablečný koláč , který mu opravdu chutnal. Já sama jsem ani hlad neměla , protože jsem snídala . Po svačině jsme ještě trénovali povely a poslušnost. Když už konečně výcvik skončil vzala jsem Eragona a běžela za Ondrou.Šli jsme domů a vzali si s sebou jídlo a pití. Potom jsem najednou dostala nápad. Půjdeme do Pegasího Údolí. Ondra souhlasil a tak jsme se hned vydali na cestu. Přivázala jsem Eragonovi ,,vodítko´´ kolem hlavy a nechala jsem ho ať si jde sám , já jenom pro případ nouze budu mít vodítko v ruce. Po cestě jsme sledovali krásnou krajinu kolem nás. Velice se nám líbili barevně zbarvené stromy , protože je zrovna podzim tak je vše krásně barevné. Po hodině cesty jsme se zastavili u řeky Wingers. Odpočinuli jsme si , najedli se
a Eragon s Arturem si spolu hráli . Dávali jsme na ně pozor , aby opět Eragon nebo Artur nespadl do řeky. Po chvilce odpočinku jsme vyrazili dál. Tentokrát jsme šli už déle . Po dvou hodinách jsme už byli na místě. Pegasí Údolí bylo nádherné . Hráli jsme si tam chvilku a potom na mě Ondra zašeptal ,, Lauro podívej se támhle ´´.Otočila jsem se a uviděla tři krásné pegase. Všichni byli bílí a neuvěřitelně překrásní. Sledovali jsme je , ale já chtěla jít blíž. Jenže jsem si nevšimla , že je přede mnou jáma. Spadla jsem do ní , ale naštěstí nebyla moc hluboká . Samozřejmě jsem vystrašila pegase kromě jednoho. Dva odlétli a jeden zůstal. Snažila jsem se dostat ven z jámy , ale nešlo to. Ondra mi pomohl a už jsem byla z jámy venku. ,,Děkuju ´´řekla jsem Ondrovi. Podívali jsme se na pegase a on se sklonil. Šli jsme blíž . Pegas byl hodný a přátelský tak jsme si ho pohladili. Pořád do mě trkal hlavou . A mě napadlo , že chce abych na něj nasedla . ,,Lauro co když je nebezpečný? ´´ zeptal se mě Ondra. Podívej se na něj , je tak hodný. Odpověděla jsem Ondrovi. Chvíli přemýšlel , ale nakonec se chtěl taky proletět. Přivázala jsem konec vodítka Eragona a řekla mu , že se hned vrátím a ať tu na mě počká. Eragon byl poslušný a sedl si.Pohladila jsem ho a přivázala k němu i Artura.Vyhoupla jsem se na pegase , Ondra si sedl za mě. Pegas vzlétnul , proletěl s námi krajinu. Je to tak nádherný pocit . Odehrávalo se mi v hlavě. I Ondrovi se to velice líbilo. Když jsme přilétli zpět na zem, pohladila jsem pegase a šla jsem za Eragonem. Odvázala jsem ho a on byl celý šťastný , že jsem zpátky.Najednou vzlétl asi metr od země a já jsem ho chytla do náručí. ,,Eragone to bylo skvělé ! Konečně si trochu vzlétl.´´ pochválila jsem ho. Potom mi Ondra řekl , že bychom už asi měli jít zpět domů. Když jsme došli domů rozloučila jsem se s Ondrou a běžela jsem vše povědět mamce a taťkovi. Ti byli trochu naštvaní , že jsem nasedla na pegase , ale když jsem jim řekla jak vypadal byli rádi a řekli mi : ,, Tohle je pegas , který je velmi hodný´´ Byla jsem velmi unavená stejně jako Eragon . Připravila jsem se do postele a šla spát. Eragon hned usnul. Než jsem usnula já , přemýšlela jsem jak úžasný byl dnešní den!!! KONEC 3. KAPITOLY.

*Dračí pouto 2* - první výcvik

23. října 2010 v 14:46 | *Michelle* |  *Dračí pouto*

Dračí pouto 2 - první výcvik

Na výcviku jsme se samozřejmě učili jak spolupracovat se svými dráčky společně.Ondrovi a Arturovi to šlo docela dobře, za to já jsem tam zažila spoustu trapných věcí. Například , když jsem se snažila naučit Eragona , aby slyšel na své jméno.Zavolala jsem ho a on se rozeběhnul na opačnou stranu ode mě.Lehnul si tam a vůbec nevnímal jak jsem na něj rozzlobená a volám stále dokola ,, Eragone !!! ´´ . Dále jsme měli třeba své dráčky naučit chrlit oheň na určité místo. Když jsem mu přikázala , aby spálil papír na zemi ,spálil místo toho mojí nohavici od kalhot. Nejhorší to ovšem bylo s Eragonem v době svačiny. Rozeběhl se po celé místnosti a ostatním dětem ujídal svačinu nebo ji rovnou spálil.Honila jsem ho asi čtvrt hodiny .Když se mi ho konečně podařilo chytit , byl tak unavený z toho běhání , že mi okamžitě usnul v náručí. Ondra na mě čekal venku. Povídali jsme si chvilku a potom
jsme šli k řece. U řeky to byla velká zábava. A především jsem si po tom výcviku při hraní konečně trochu oddychla , že Eragon usnul a já si můžu v klidu hrát. Hráli jsme si na babu , když v tom se probudil Eragon a hned si začal s Arturem hrát . Bála jsem se , aby se nezačali prát , ale jak to vypadalo ,Eragon
má rád kolem sebe kamarády. Mezitím se mě Ondra zeptal : ,, Co kdybychom jsme zítra šli po výcviku na malý výlet s Eragonem a Arturem ??´´ V hlavě se mi promítl dnešní výcvik a hned jsem horlivě odpověděla : ,, Tak dobře,ale budu si muset s sebou vzít vodítko na Eragona. ´´ Najednou jsme zaslechli , že něco spadlo do vody. Okamžitě jsem se otočila s tušením , že to nejspíš spadl Eragon . Uviděla jsem ho jak se ve vodě zachytil větve a hned jsem ho běžela vytáhnout. Usušila jsem ho a vynadala mu. Ondra si k sobě přitáhnul Artura , protože se bál , aby Artur taky nespadl do vody. Raději jsme už šli pryč.
Uvidíme se až zítra . Řekla jsem Ondrovi a poté jsem potkala po cestě domů Sylvii . Tuhle dívku nemám vůbec ráda.Na všechny ostatní děti se chová povýšeně a je zlá.Také si
myslí , že je ve všem nejlepší a přitom si ji ani žádný dráček nevybral . Ani se tomu nedivím. Takže se bude muset stát místo Dračí bojovnicí šamankou. Prošly jsme kolem sebe a ten její pohled vypadal jakoby mi naznačila proč tak na ni koukám.Nevšímala jsem si jí a šla dál. Doma jsem uložila Eragona do svého pelíšku a já jsem se šla umýt.Samozřejmě jsem po tom běhání a chytání Eragona byla celá špinavá.Když jsem už byla čistá šla jsem se navečeřet , protože mi také pořádně vyhládlo. Po vynikající večeři jsem šla do svého pokoje. Začala jsem vymýšlet jaké vodítko Eragonovi na zítřejší výlet vymyslím. Nakonec jsem vzala ten nejpevnější provaz a zkusila jsem jestli Eragonovi kolem krku půjde uvázat.Dál už jsem zítřek neřešila. Nechtěla jsem si představit , co všechno se zítra na výletě
může stát , jestli bude Eragon stejně neposedný jako dnes. Chvilku jsem si prohlížela svoji sbírku kamínků. Po dnešku jsem byla tak unavená , že jsem už šla spát dříve. ,,Dobrou noc Eragone ´´ pohladila jsem Eragona a šla do postele.Eragon usnul jako první.Když jsem viděla jak spokojeně spí , mohla jsem i já v klidu usnout.
KONEC 2. DÍLU

*Dračí pouto 1*

16. října 2010 v 15:24 | Michelle |  *Dračí pouto*

Dračí pouto

Dnes se mi konečně splní můj sen !! Odehrávalo se mi v hlavě , když jsem se ráno připravovala na poslední trénink mého výcviku jak se stát dračí bojovnicí.Celý můj výcvik začal už v mých 10 letech a dnes konečně skončí.Zítra mám své 12 narozeniny a doufám , že zítra už konečně budu mít vedle svého boku mého nového přítele dráčka. Rychle jsem běžela na svoji
hodinu a cestou na mě Ondra zavolal : ,, Lauro počkej na mě ! ´´ Okamžitě jsem se otočila a zamávala Ondrovi. Cestou jsme si spolu povídali o tom , jak strašně se těšíme na dnešní den. Naše učitelka Izabela nás v hodině naučila jak poznáme zda li si nás náš vyvolený
drak vybral. Ke konci hodiny jsme dostali všichni medailonky za odměnu , že jsme dokončili náš dračí výcvik. Když konečně skončila hodina vykřikl na mě Ondra radostně :
,,Tak kdy spolu vyrazíme k Dračí jeskyni ?? ´´.
,,HNED´´ vykřikla jsem nadšením na Ondru .A v hlavně jsem si pomyslela , že o Dračí jeskyni nám paní učitelka pořád vyprávěla , že tam jsou draci , kteří brzo budou naši. Běželi jsme s Ondrou ke mně domů rychle jsem se převlékla a hned jsme už běželi k dračí jeskyni. Když jsme dorazili okamžitě jsme si začali vybírat mezi malými dráčky , kteří se nám nejvíce líbí . Pokusila jsem se navázat spojení se spoustou draků , ale žádnému jsem se ani trochu nelíbila a všichni dráčci přede mnou utekli . Na rozdíl ode mě si Ondra svého dráčka vybral a pojmenoval ho Artur. Já jsem se pořád snažila a snažila , ale už se setmělo a Ondra i já jsme museli domů. ,,Zatím se měj a neboj se , zítra určitě svého dráčka najdeš. Měj se a zítra se sejdeme u našeho stromu . Ahoj ! ´´ Loudala jsem se domů a cestou myslela jen na to , že dnešek se mi teda vůbec nepodařil tak , jak jsem chtěla.Ach jo , to je děsný.Když jsem přišla domů čekali na mě moji rodiče Jasmína a Ota.Sdělila jsem jim , že já dráčka ještě nemám , najedla jsem se a šla spát.Stejně jsem vůbec nemohla usnout , protože zítra Ondra už může začít druhý výcvik - jak se starat o svého dráčka. Navíc spoustu mých spolužáků mají svého dráčka vybraného. Ráno jsem vstala a rodiče mi popřáli k mým narozeninám. Dostala jsem různé věci , které mi pomůžou až budu mít svého dráčka. Mimochodem moje mamka je šamanka a můj táta je učitel boje.Po snídani jsem se šla projít ven okolo Dračí jeskyně.Našla jsem si velký kámen a sedla si na něj.Chvilku jsem tam jen tak seděla jenže najednou mě zabolela noha . Strašně jsem se lekla , protože mě vyděsil malý dráček , který mě malinko kousnul do nohy. Přišlo mi , že se mi směje a naštvaně jsem mu sdělila : ,, Tohle se nedělá ! ´´ Zvedla jsem se a šla pryč. Neustále mě sledoval a , když jsem se zastavila tak se ke mně přitulil . Najednou mi to došlo ! Vybral si mě. Zvedla jsem ho a začala jsem se s ním mazlit.Chvíli jsem přemýšlela jaké jméno mu dát . Nejvíce se mi líbilo jméno Eragon.Byl celý černý a ocas i křídla měl modrá.Šla jsem ukázat Eragona
Ondrovi . Řekl mi , že zítra už můžu jít s ním na výcvik a potom mi popřál k mým narozeninám. Dal mi vyřezaného dráčka , kterého sám vyřezal . ,,Páni ten je krásný ! Moc ti děkuji . ´´ Chvíli jsme si spolu hráli , ale pak jsem už musela jít na oběd. Mamka i taťka mi pogratulovali . Po obědě jsem šla udělat pelíšek do mého pokojíku pro mého Eragona. Později jsem si šla ven s Ondrou , Eragonem a Arturem hrát . Další den jsme šli na výcvik a pouto mezi mnou a Eragonem se začalo rozrůstat. KONEC 1. DÍLU

Napsala jsem novou povídku - Dračí pouto

15. října 2010 v 20:36
Ahoj napsala jsem novou povídku - Dračí pouto a kdo si ji chce přečíst mam ji tady v Rubrice mé povídky. :-))

První článek - úvod

14. října 2010 v 18:55 | Míša K.
Můj blog jsem si založila , abych jsem mohla psát mé povídky a vy jste mi radili co zlepšit atd. Také jsem budu přidávat obrázky a různé věci. Udělám tu i různé ankety. Budu se snažit , aby byl můj blog zajímavý . Zatím se mějte vaše Míša  :-))