Září 2013

*Pověste ho vejš..*

30. září 2013 v 22:42 | *Michelle* |  ♫Music♫

*Nepojmenovaná básnička..*

27. září 2013 v 20:10 | By: *Michelle* |  ►Moje básničky◄
V očích třpytí se jí slzy,
její křídla polámala se příliš brzy.
Dětské sny a přání ztratily pro ni smysl,
když její srdce ovládla temná mysl.
Úsměv krásný už nezdobí její tvář,
místo toho vystřídal ho tichý pláč.

Přesto se snažila s temnotou bojovat dál,
osud tomu však nechtěl, odmítl při ní stát.
Varoval ji, aby nevykročila z davu a místo své pevně si hlídala,
jenže ona neposlechla a jako vždy svou hlavu mívala,
stejně tak i ve hře zvaná život obrátila se k pravidlům zády,
za to ji však neminul trest, realita nadělila jí silné rány.

Radost ze života se z ní vytratila,
stejně tak víru v samu sebe ona ztratila.
Její vlastní mysl udělala si z ní svoji loutku,
přivázala ji na provázky k pevnému poutku.
Psychika naše vlastní, to nejúčinnější zbraň,
proti otrokům lidským, proti nám..
za naše životy zaplatíme jí tu nejdražší daň.


*Potřebuju se vykecat..*

27. září 2013 v 17:40 | *Michelle* |  *Moje kecy*
Ach jo.. Konečně začal víkend, ale já mám náladu pod psa.. pátek jako každej jinej.. jsem doma sama a přemejšlím.Poslední dobou mě všechno přestává bavit.Proč vlastně..? Proč se snažim mít ve škole jedničky a získat maturitu.. jo abych jednou mohla jít na vejšku, nebo rovnou nastoupit do práce...Co potom... buď se budu zase šprtat jak kretén, nebo si budu stěžovat na to, že moje místo je takový a takový a že je v dnešní době všechno drahý.. Nechápu to.. Nebaví mě to.Sakra už mě štve, že pořád děláme věci, protože nás prostě ostatní učej, že v životě všichni musíme dělat i věci, které nás nebaví.. ale proč ?! ... Lidi... jsme fakt zvláštní stvoření.. Celý život vlastně ztrácíme fňukáním nad tím, co chceme, ale nemůže mít.. nebo na to nemáme dost silnou vůli a odhodlání.. jako třeba já... Ale co už.. jsem taky přece jenom ubohej človíček na týhle ohromný planetě.. Dál budu mít zatnutý zuby a dělat věci, který nechci.. přežiju to.. budu muset... prostě to budu muset vydržet, abych jednou mohla z tohodle šílenýho kolotoče pryč... odejít někam daleko a změnit něco.. prostě něco.. Sakra mě už to vážně nebaví... Škola, trávení času s přáteli, škola, počítač, problémy doma.. Nerozumím tomu.. vážně už ničemu nerozumím.. jakej je vlastně smysl toho všeho? Nějak se začínám v tomhle světě ztrácet... přestávám mít ty dětský sny, protože čím jsem starší, tím víc mi dochází, že sny jsou a vždycky budou jenom moje sny.. realita je jiná... realita je krutá, je nefér... a vždycky bude jenom taková..