Březen 2014

*Prázdnota srdce..*

30. března 2014 v 19:46 | *Michelle* |  ►Moje básničky◄

Marně hledám odraz svůj,

co však zřím pouhá prázdnota jest..

V očích leskne se mi minulost z těch dnů,

při nichž jsem sbohem dala svým dětským snům...




*Hate EVERYTHING about you..*

28. března 2014 v 21:04 | *Michelle* |  ♫Music♫

*To nejvíce cenné nevnímáme..*

28. března 2014 v 20:52 | *Michelle* |  ►Moje básničky◄

Slepý, ten nejkrásnější obraz zří,

hluchému symfonie v uších zní,

němý nejlaskavější slova na jazyku má

a chudý to nejcennější ti dá...


*Útržky myšlenek..*

28. března 2014 v 20:42 | *Michelle* |  ►Moje básničky◄

Andělé padlí, andělé smutní,

v tomto světě již nenajdou lásky...

...

Rty chladné, úsměv falešný.

Srdce prázdné, duše křičící.

...

Hlava třeštící, oči plačící..

ústa mlčící, duše však křičící.

...

Uvězněná svojí vlastní myslí,

dobrovolně tělo své si hyzdí.

...

Zabouchnout dveře a vypadnout pryč,

přetrhnout ten svazující života bič...




*Skillet - Awake and Alive..*

28. března 2014 v 19:56 | *Michelle* |  ♫Music♫
Fuck everything.. I'm still AWAKE and ALIVE !!!




*Bolestivé vzpomínky..*

22. března 2014 v 1:37 | *Michelle* |  ►Moje básničky◄
Vzpomínky poutají mou mysl,

všechno pro mne ztrácí smysl.

Minulost svazuje mě svými pouty,

ona nenechá mé srdce již dlouho tlouci...



*Myšlenky pod maskou..*

22. března 2014 v 1:27 | *Michelle* |  ►Moje básničky◄

V očích vyhaslých pálí mě hořké slzy,

srdce probodané mám ostrými trny.

Chtěla bych teď tak strašně moc z plných plic řvát,

místo toho však musím přes zasrané davy lidí v autobuse se rvát..


*Tvrdá hra..*

22. března 2014 v 1:18 | *Michelle* |  ►Moje básničky◄
Když chceš být slyšet musíš nahlas řvát,

jinak nebude tě nikdo vážně brát.

Chceš-li spravedlnost mít, musíš použít pěsti,

dnes již nehraje se čestně, hrdinové jsou jen dětské zvěsti.


*Jen svině přežijou..*

22. března 2014 v 1:14 | *Michelle* |  ►Moje básničky◄
Život pěkná kurva je,

rozmrdá ti držku a na kolena srazí tě.

Chceš-li přežít musíš pěkná svině být,

vždyť každý dnes ví, že s hodnými lidmi nechce život nic mít.

*Spoutáni pravidly..*

22. března 2014 v 1:06 | *Michelle* |  ►Moje básničky◄

Svět pohlcený prázdnotou,

duše tiše bloudící temnotou.

Bludný kruh nazývaný životem,

v němž však člověk nikdy nebude moci býti svoboden...


"Titulek článku nesmí být prázdný"

22. března 2014 v 0:39 | *Michelle* |  *Moje kecy*

Dokonalá a šťastná rodinka

Hmm.. je po půlnoci, celá moje "rodina" už spí a já..? Sedím na gauči v obýváků, na uších mám sluchátka a nechce se mi vůbec spát. Nevím proč, ale vždycky v noci, když jsem konečně sama, protože moje "rodina" už spí, jsem nejaktivnější. Mám svůj klid a ticho. Bohužel mám strašně debilní povahu. Pořád musim o něčem přemýšlet, něco řešit.. Proč nemůžu mít všechno prostě v *iči ? Život by byl mnohem jednodušší... Fakt mě nebaví každej den držet vztek a nenávist v sobě pokaždý, když se vrátím ze školy domu a jsem doma sama s mým tátou osobou, která mě nedopatřením stvořila. Nesnášim ho. Tak strašně moc, ale hádky s ním stejně nemaj cenu. K čemu je rozhovor, ve kterym mi on řekně: "Svině, moc mě neser." A já vzteky vybouchnu a reaguju.. "Až chcípneš dej mi vědět." Je to k ničemu.. Každej den furt dokola, vážně mě to už nebaví. Proč zrovna já musim... ne kašlu na to. Na světě je milion jiných lidí, kteří mají mnohem horší problémy než já, takže si nebudu stěžovat, proř zrovna já.. prostě proto, musim se s tim naučit žít. ŽIVOT NENÍ FÉR.

Tak proč teda píšu tenhle článek? Sice jsme už dneska kreslila, což je jedna z mála věcí, kde alespoň část svých myšlenek, které držím v sobě, můžu nechat vyplout na povrch. Ale je to jen malá hrstka. Zbytek v sobě vždycky budu dusit.. Jak dlouho ještě? Nikdy by mě nenapadlo, že si budu každej den, každou hodinu, každou vteřinu přát, abych se mohla konečně odstěhovat.. zapomenout na tuhle frašku "rodiny", na kterou si každej den moje rodina lidi, se kterýma musím žít hrajou. Je to smutný, ale bohužel se to všechno tak nějak zvrtlo. Jsem starší a mám svojí hlavu. Prostě nebudu žít vedle někoho, koho TAK STRAŠNĚ MOC nenávidím..

Ničí mě to. Jenže ještě mnohem horší je ta bezmoc.. prostě musim.. alespoň dokud mi nebude 18náct.. A tak mi nezbývá než věřit, že jednou budu žít jinde a každej den si budu stoprocentně užívat.. ne jenom těch pár hodin, co můžu být ve škole a ne doma.. s nim.. Jednou odsud odejdu.. a potom se budou divit, protože já NIKDY NEZAPOMENU na tenhle život a na svoje zkurvený dospívání.. a především jim to nikdy neodpustím.. nikdy. Vyrůstat vedle někoho, koho bych nejradši podřezala ve spánku, zadusila polštářem nebo nechala zaživa shořet... to vás změní.. už nikdy nebudete uvnitř stejná jako dřív.. protože tu malou veselou holčičku zabila nenávist.. nenávist, kterou v sobě dusí každý den.. a jen tiše doufá, že se dožije dne, kdy bouchne dveřma a uzavře tuhle kapitolu života.. zapomene a vypadne někam pryč.. začne doopravdy žít.

" Děkuju za to, že mě necháváte žít v takovejch sračkách.
Jednou totiž z mojí bolesti vznikne síla.
Slzy si budu utírat tak dlouho, dokud se nenaučím být silnější.
Všechno tohle je totiž ta nejlepší příprava a výchova na skutečný život tam venku, že..?! "



*Pravá tvář mlčící loutky..*

6. března 2014 v 20:58 | *Michelle* |  ►Moje básničky◄
Ďábel tiše našeptává mi,

jak moc podřezat hrdlo tobě chci.

Srdce chladné z hrudi ti vyrvat,

a nožem ostrým tělem tvým pitvat.


Oči vyškrábat ti svými nehty,

vlastnoručně zablokovat ti dýchací cesty.

Slyšet tě hlasitě křičet, o milost prosit,

utišit mou nenávist, kterou nechal si ve mě stvořit.


Krví tvou nápisy po stěnách psát,

své pravé já nechat na povrch se drát.

Pomstu sladkou přísahám ti tiše každý den,

jednou to přestane být můj pouhý sen.