Květen 2015

Růže políbené samotou

15. května 2015 v 21:01 | Michelle |  ►Moje básničky◄
Růže políbené samotou,
z venčí trnité, v nitru pokořené.
Promarnily šance, oddaly se hříchů sázce,
rozhodly - už žádné city, pouze vášně.
Ležíc tak na zemi všechny dál,
mrtvé to pro ně časy, přestože je lásky čas,
mrtvé to pro ně časy, přestože za okny je máj.



The Veronicas - top

12. května 2015 v 20:18 | Michelle |  ♫Music♫




Zavražděná touhou :)

6. května 2015 v 20:26 | Michelle |  ►Moje básničky◄
Stín za ruku držím,
mrtvým růžím zpívám,
škaredé noci v mysli mé bdí,
ničí mě touha, ničí mě chtíč.



Minulost mi hoří v očích. (kecy)

6. května 2015 v 20:11 | Michelle |  *Moje kecy*

Ach ano, nádherná písnička. Ten text to prostě vystihuje skvěle. Jsem děcko ztracené generace, ale všechny sra*ky, které mě nepoloží na záda, mě posilní. Asi si říkáte, proč jsem název článku zvolila: "Minulost mi hoří v očích", zatímco tady plkám o nějaké písničce. Haha, jen si dělám srandu, tenhle blog neslouží moc pro návštěvníky, ale spíš pro mě samotnou. Zřejmě jsem egoistka, která se potřebuje vykecat, ale jedině sama sobě. Smutný, co.

Každopádně tenhle článek píšu především proto, abych si ho jendou po sobě mohla přečíst a zasmát se nad tím, jaká jsem bývala husa. Ugh, snad si to nebudu číst jako ještě větší troska, uhuh. Nadpis článku odpovídá mé realitě a stejně tak bude odpovídat realitě i v mé budoucnosti, alespoň tak odhaduji. Jsou věci, který nikdy nezapomenu. Jsou okamžiky, který mě vždycky budou probouzet ze spaní. A jsou lidi člověk, kterého budu ve svých očích vždycky vídat jenom v plamenech. Na tom se nic nezmění. Hádám, že jako moje budoucí verze hnn raději nechci vědět, co ze mě bude. budu ještě mnohem víc nasranější. Heh. Asi se nikdy nesmířim s tím, že plavu v naší dokonale zmr*aný ztracený generaci a sama jsem ještě něco mnohem horšího uvnitř. Stejně tak jsem z jedný takovýhle generace i vznikla.

Nejspíš nějakej omyl. Error.

Ale nemyslete si, vždycky jsem nebývala tak vydeptaná. Chtělo to jenom trochu toho času stráveného v pohodlí nádherně zmrdaného domovu. Teda pardón, slovo domov mi nějak ani nešlo dobře napsat. Ústně bych to nejspíš tak maximálně přiškrceně vydusila. na to, abych mohla.. "dospět" ..? ... "zavraždit tu naivní holku ve mně..?" Nevím, něco takovýho. Prostě se ze mě stala taková typická splodina lidstva. Typicky negativní, drzá puberťačka, co si pořád jenom na něco stěžuje. Vážně už by mi asi mohlo dojít, že život prostě není fér. Haha. Jojo, snad někdy časem.. Hmmm. Vážně tyhle kecy si tady tak nějak připravuju pro sebe.. jednoho dne si to přečtu a budu úplně někde dávno v pr*eli jinde. Upřímně radši nechci vědět, jak se zase změnim. Můj dnešní tip je závislačka na cígách a kafi. Negativní realistka, co si žije ve svým světě. Hnnn. Uvidíme. Snad to bude lepší, než můj pesimistický odhad. Bože, prosím, dej ať se dostanu tam, kam jsem si vždycky přála a stanu se tím, o čem jsem vždycky snila. Sni dál děvče. Sni dál.

Ježiši takovej výkec tady píšu. Ještě, že o tomhle blogu už dávno nikdo neví, hnn. Tak co bych si sem ještě mohla pro své "budoucí já" napsat. Hmm..

Laskavě se nenech srazit na kolena a ať se stane cokoliv dalšího, koukej to ustát ty srabe.
Nestěžuj si, vždycky může být hůř.

Pomsti se.
Sakra já proto teď žiju, tak mě ani nezkoušej zklamat..!

Začni jinak. Jinde. Ale začni.
Odhoď tu cigaretu pindo..!
To, že si byla omylem splozena bastardem neznamená, že se máš chovat stejně.

Hele TY nejsi ON. Ale možná si úplně stejná. :)

Běž si za svými sny. Probrečela si až moc nocí, aby to všechno bylo k ho*nu.
Spal to. Spal všechno. Všechny vzpomínky. Prostě všechno. Táhne Tě to ke dnu. Víš to.
Vzchop se. Žij.
Hahahaha však víš, že jenom kecám. Dávno už to bude všechno okay. Tyhle kecy si můžu odpustit. Vím, vím.



Pokud si tento článek někdo nedopatřením čte či dokonce chudák přečetl, je to jen iluze. Ve skutečnosti je všechno úplně jinak. Všechno je mnohem horší. Haha.


Chcípni ty bastarde. :)

Adam Lambert - Ghost town

3. května 2015 v 15:05 | Michelle |  ♫Music♫
My heart is a ghost town.. ♪♪♪